Před třemi týdny porota osvobodila všechny tři obviněné z vraždy novinářky Anny Politkovské. Jedni pozorovatelé chválili hlavně práci advokáta Murada Musajeva, většina si stěžovala hlavně na odfláknutou práci vyšetřovatelů, kteří měli pouze nepřímé důkazy. Nyní se ale ukazuje, že na straně obviněných byli de facto i žalobci, kteří se snažili porotcům ukázat, že Politkovská byla zrádkyní Ruska. Poměrně neobvyklý tah žaloby, jejíž cílem by mělo dostat do vězení pachatele vraždy.

Porotní soud je vždycky trochu divadlo, kde se hraje na emoce. Máte dvanáct normálních lidí, kteří nejsou experty na balistiku, soudní medicínu nebo další obory, které používají vyšetřovatelé. Nemohou z definice odborně posoudit všechny právní nuance, proto taktikou jak obžaloby, tak i obhájců je působit na jejich emoce. Když moskevský prokurátor chtěl dosáhnout co nejvyššího trestu pro čečenskou sebevražednou atentátnici Mužachojevovou, která v rozhodující okamžik zpanikařila, nevysvětloval porotcům chemické složení bomby nebo nehovořil o tlakové vlně. Jen jim ukázal velké barevné fotografie z rockového festivalu v Tušinu, kde podobná bomba vybuchla. Mužachojevová dostala 20 let.

Válečný dopisovatel listu Moskovskij komsomolec Vadim Rečkalov získal powerpointovou prezentaci, kterou prokuratura promítla porotcům. Považovala ji zjevně za klíčový bod žaloby, protože jednou se disk záhadně ztratil a na žádost žalobců byl soud o několik hodin odročen, dokud se disk nenašel. V prezentaci jsou mapy, schémata, vysvětleno kdo komu volal, jsou zde údaje telefonních společností, záznamy z průmyslových kamer.

Co ovšem Rečkalova šokovalo a přimělo ho napsat značně emocionální článek nebyly snímky bezpečnostních kamer. Byly to slidy, pojednávající o samotné Politkovské.

Na prvním slidu není nic zvláštního. Jméno, narozena v New Yorku v rodině sovětských diplomatů, základní biografické údaje.

 

Další obrázek je celý věnován tomu, že Politkovská měla dvojí občanství, ruské a americké. Porotci se díky prokuratuře dozvěděli, že v textu přísahy věrnosti USA se hovoří o tom, že nový občan slibuje bránit americkou ústavu a zákony a zachovávat opravdovou věrnost této zemi.

Prokurátor z toho dělá překvapivý závěr: "O krutostech Američanů v Iráku Anna Politkovská napsat nemohla. Ale o Čečensku mohla psát kolik chtěla. V Rusku se podobná přísaha nevyžaduje. Těžko říct, jestli je to dobře nebo špatně". Člověk, který je schopen v angličtině číst nebo dokonce do USA cestoval bude nad zákazem Američanům psát kriticky o vlastní vládě jen nevěřícně kroutit hlavou. Kolik takových ale bylo mezi dvanácti porotci?

 

 

Na dalším obrázku se mohli porotci seznámit se seznamem ocenění, které Politkovská získala. Pravda s poněkud upraveným. Pracovníci prokuratury vybrali jen ty západní (Amnesty International, Reportéři bez hranic a podobně), eventuelně v případě jedné ruské ceny zdůraznili, že ji založil a financuje Michail Chodorkovskij. Na konci je napsáno, že za každou cenu dostala novinářka od deseti tisíc dolarů po 50 tisíc euro. Pomiňme nyní, že hodnota valné části ocenění je nižší než uváděná dolní hranice. Vtipné je to, že seznam začíná berlínskou cenou Waltera Gamnusse "Za občanskou statečnost". Ta totiž ve skutečnosti neexistuje, vymyslel si ji spisovatel Andrej Malgin ve svém přihlouplém spisku Pomocník prezidenta, ve kterém kritizoval prezidenta Jelcina a dával reálným lidem průhledné pseudonymy. Z Anny Politkovské se tak stala Anna Politrovská. Prokurátoři jemný rozdíl mezi literární postavou a skutečným člověkem nepostřehli.

 

 

Závěrem prezentace o Politkovské je citát Vladimira Putina o tom, že její smrt přinesla Rusku více škody než její publikace.

Prezentace měla vcelku jednoznačný cíl vyvolat u porotců přesvědčení, že Politkovská byla americká občanka, která prodala Vlast za americký pas, píše Rečkalov. Žila za peníze Chodorkovského a cizích států, které jí platily statisíce za pomlouvání Ruska. Škoda ji není, vždyť sám Putin řekl, že její články nebyly důležité. Když se to spojí s odfláknutým vyšetřováním, nic jiného než osvobozující rozsudek se čekat nedalo.