Většinu roku 2010 se zdálo, že Alexandr Lukašenko nechá proběhnout prezidentské volby bez problémů. Vše tomu nasvědčovalo. Evropská unie slíbila Lukašenkovi za svobodné volby tři miliardy eur.

 

Běloruský prezident se o vítězství nemusel strachovat. I průzkumy nezávislých sociologů potvrzovaly, že by Lukašenko získal asi 55 procent, a tudíž by hladce zvítězil v prvním kole. Opozice degradovala na jakési debatní kroužky bez širšího dopadu na veřejnost. Navíc se rozhádaní opozičníci neshodli na jednotném kandidátovi, a tím své již tak přízračné šance definitivně zabili.

 

Jenže hra na demokracii skončila uzavřením volebních místností. A začalo to, na co jsme si od roku 1994 již zvykli. Opoziční členy volebních komisí vyhazovala z místností milice, výsledky byly falšovány. Jenže co bylo nové, byla rozhodnost, s jakou policie ukázala asi patnácti tisícům opozičních demonstrantů, kdo je v Minsku pánem. Lidé odcházející z náměstí se místo domů dostali do vězení.

 

Běloruská vláda tvrdí, že demonstranti plánovali státní převrat. Běloruská státní televize odvysílala film Náměstí - železem do skla a vládní deník Sovětskaja Belarus na pokračování publikoval dokumenty tajných služeb, prokazující financování opozice Polskem a Německem.

 

 

Tohle je onen propagandistický film z dílny běloruské státní televize. 

 

 


Tohle video vyrobila opozice na stejné téma. Podle posledních zpráv autory hledá KGB.

 

 

Běloruští komentátoři upozorňují, že věřit oficiální verzi dá práci. Lidé, kteří znají filologa Aljaksandra Fjadutu, pochybují, že by tento šéf volebního štábu Uladzimira Njekljaeva psal v dopise svým aktivistům o tom, že básník Njekljaev je prakticky alkoholik, a proto je nejlepším kandidátem na funkci prezidenta. Stejně by asi nepsal slovo kandidát v uvozovkách.

 

Běloruský internet je plný podrobných rozborů oficiální verze. Mě osobně asi nejvíce pobavila fotka údajného Molotovova koktejlu, který měl být nalezen na náměstí. Autor totiž zjevně neznal princip zbraně a stvořil první, byť zcela neúčinný Molotovův koktejl z plastové lahve.

 

 

Kdo se ale vůbec nebaví, jsou zatčení opozičníci. Z organizace masových nepokojů bylo obviněno 31 lidí, kterým hrozí až 15 let vězení. Paradoxně je mezi nimi i Ales Michalevič, který se snažil vystupovat jako umírněný kandidát a své příznivce odrazoval od pouličních demonstrací. Dokonce i v oficiální verzi je obviněn z toho, že studoval měsíc v Londýně a při pobytu v Německu poskytl rozhovor německé novinářce. Hlásím autorům, že rozhovor poskytl i Hospodářským novinám.

 

Prakticky každý den v Bělorusku probíhají výslechy a domovní prohlídky. KGB získala od mobilních operátorů seznam čísel, která se během demonstrace vyskytovala na náměstí, a jejich majitele obvolává. Část aktivistů raději odjela ze země. "Tohle není legrace, oni chtějí lidi zlomit a donutit je veřejně pomluvit opozici," řekl HN jeden z aktivistů z Varšavy.

 

Občas to vyjde. Liberální kandidát Jaroslav Romančuk po tříhodinovém nočním rozhovoru s KGB souhlasil, že přečte prohlášení, odsuzující demonstraci na náměstí výměnou za osvobození členů jeho předvolebního štábu. Výsledkem je, že většina lidí nadále sedí, ale Romančuk se definitivně znemožnil.

 

O nátlaku vědí své i kandidát Andrej Sannikov a jeho žena Irina Chalip. Oba skončili ve vazbě a sociální služba nyní vyhrožuje, že jejich tříletého syna Danilu odebere babičce a pošle do dětského domova. To je dost drsné i na běloruské poměry.

 

Ovšem tuto smutnou hitparádu absurdních represí vede úterní zpráva o smrti novináře Vitala Tarase na rakovinu. Když přijela milice, policista mrtvému Tarasovi sejmul otisky prstů. "Řekl u toho, že když nechtěl za živa, tak aspoň po smrti," sdělila novinářova manželka Alena. Před půl rokem byl totiž Taras u výslechu, a odebrání otisků prstů odmítl. Vítejte v barbarských dobách.