Ruské přísloví, které se velmi těžce překládá, zní: Ot sumy da ťjurmy ně zarekajsa. Význam je, že žádný člověk by neměl vylučovat, že skončí jako žebrák nebo ve vězení. Nevím, jestli podobné přísloví existuje i v jiných jazycích, ale v Rusku se o jeho platnosti přesvědčily miliony lidí.

Jedním z nejznámějších je bývalý oligarcha Michail Chodorkovskij, který je za mřížemi od roku 2003 kvůli obvinění z daňových úniků. Většina pozorovatelů se ale shoduje, že nebýt jeho konfliktu s Vladimirem Putinem, mohl by dnes vlastnit nějaký ten londýnský fotbalový klub či newyorské basketbalové mužstvo jako jeho kolegové, kteří platili daně velmi obdobně.

Za osm let Chodorkovskij vystřídal řadu cel a věznic, od pracovní kolonie nedaleko Čity na Dálném východě, kde šil rukavice, po současné bydliště v kolonii Segeža v polární Karélii. Není divu, že za ty roky nasbíral mnoho zážitků. S nimi se nyní bude dělit se čtenáři opozičního časopisu New Times.

Takový je systém

V prvním materiálu, který se objevil v pondělí, vypráví historii spoluvězně Sergeje, třicetiletého narkomana, obviněného z prodeje drog. Ten to popíral s tím, že policisté od něj chtěli jméno jeho dealera, a když odmítl, tak zfalšovali obvinění. Teď mu hrozilo osm až dvanáct let vězení.

"Podobných pohádek jsem slyšel spoustu, tak jsem jen pokýval," píše Chodorkovskij. "O to větší bylo překvapení, když o tři dny později se Sergej vrátil od soudu v šoku. Člověk, který ho z prodeje drog obvinil a který byl stíhaný v jiném případu, ve vězení zjistil, že trpí nevyléčitelnou nemocí.

Nechci si na sebe brát ještě jeden hřích, řekl svědek. A pak čtyřicet minut vyprávěl, jak na příkaz policistů obchodoval s drogami, odevzdával jim výdělek, jak odstraňovali konkurenty a jejich klienty. Tamhle sedí, říká svědek a ukazuje na policisty v publiku. Soudkyně přerušuje zasedání," popisuje situaci Michail Chodorkovskij.

V přestávce k Sergejovi přišel jeho advokát a vyřídil mu, že soudkyně navrhuje šest let. To odmítl, po chvíli přišla nová nabídka. Tři roky s tím, že rok odseděl, a tudíž bude podmínečně propuštěn. "A jak to dopadlo?, ptám se Sergeje. Dostal jsem tři roky. Možná jsem měl vydržet? Ne Sergeji, rozhodl jsi se správně. Systém jinak pracovat neumí, říkám mu. Po týdnu šel domů," píše suchým stylem bývalý oligarcha.

Surová vězeňská romantika

Michail Chodorkovskij se svými zápisky zařadil do ruské literární tradice, která počíná Dostojevského Zápisky z mrtvého domu. Samozřejmě, literárních kvalit třeba Kolymských povídek Varlama Šalamova Chodorkovského zápisky zjevně nedosahují. Přesto si troufám odhadnout, že budou populární nejen kvůli slávě autora. Čtené jsou totiž i jiné soudobé vězeňské deníky.

Populární je například blog podnikatele Alexeje Kozlova, který nehledě na dva roky ve vyšetřovací vazbě stále nechce přiznat vinu. O tom, jak člověk může přijít o byznys a skončit za mřížemi, píše Vladimir Osečkin, který byl z vězení podmínečně propuštěn.

Vězeňské téma vždy v ruské společnosti vyvolávalo zájem. Existuje velká kulturní vrstva vězeňské romantiky, jejíž nejlepšími projevy jsou některé písně Vladimira Vysockého, na opačném konci spektra tzv. šanson, kdy zpěvák s chraplavým hlasem a doprovodem samohrajky zpívá o těžkém životě za mřížemi.

Nynější vlna zájmu o vězeňské zápisky ale zjevně souvisí s procesy na objednávku proti podnikatelům, s cílem přebrat jejich byznys. Rodící se ruská střední třída si uvědomuje, že za mřížemi se mohou v kterýkoli okamžik ocitnout i oni sami. Tak chtějí vědět, co je asi může čekat.

 

 

 

Nejznámější kriminálnická píseň Murka, kterou známe z české verze Tak to vidíš, Máňo. V mírně parodické úpravě sboru Chor Tureckogo.