David Rath vyvolal nejedno pozdvižení obočí, když své stíhání přirovnal k osudu vězněné bývalé ukrajinské premiérky. "Spatřuji ve svém případu paralelu s příběhem Julie Tymošenkové, i ona je ve vězení, i ona čelí obvinění z korupce (...). Argumentace ukrajinské, respektive české moci v těchto případech byla, že nejde o politiku, ale o obyčejný kriminální delikt. Stejné argumenty zaznívají i v mém případě a všichni se předhánějí v tom, aby to tak vypadalo,” píše se v prohlášení středočeského hejtmana, zatčeného se sedmi miliony korun v krabici od vína.

Vtipálci na internetu okamžitě vyrobili fotomontáž, kde usměvavému bývalému lékaři přidělali poznávací znak Julie Tymošenkové, blonďatý cop. Ale žerty stranou, paralely mezi oběma politiky skutečně existují, byť trochu jiné než o kterých mluví Rath. 

Ačkoli jsou oba přirozenými charismatickými lídry, do politiky se dostali vlastně díky shodě okolností. David Rath původně jen chtěl dosáhnout zvýšení platů lékařů, myšlenky na politickou kariéru, nejdříve v dresu ODS a poté sociální demokracie, přišly později. Tymošenková se do politiky dostala v okamžiku, kdy padl její politický mentor, ukrajinský premiér Pavlo Lazarenko. 

Ten dokonce uprchl do USA, kde byl následně odsouzen za praní špinavých peněz, získaných z úplatků. Do té doby Tymošenkovou, šéfku společnosti Jednotné energetické systémy Ukrajiny, znali jen odborníci. Když ale musela začít bránit svůj byznys a i vlastní svobodu, rychle v sobě objevila politický talent. 

Společnou mají také, slušně řečeno, názorovou ohebnost. David Rath poplatky u lékaře svého času chválil, v okamžiku, kdy se náhle stal sociálním demokratem, staly se dílem ďáblovým. Vypočítávat veletoče, které ve funkci premiérky předváděla Tymošenková, by bylo nad časové možnosti tohoto komentáře. 

Oba politikové jsou si i osobnostně podobní. Rádi si drží plnou kontrolu vlastně nad čímkoli. Politolog, který pracoval ve volebním štábu Julie Tymošenkové, mi vyprávěl, že Julie Volodymyrovna raději spala jen tři hodiny denně, aby mohl osobně schvalovat každou maličkost včetně podoby scény nebo obleku moderátora. 

Podle toho, co se povídá o Rathově působení na středočeském hejtmanství, to u něj vypadalo podobně. Všichni dotázaní se shodují na jednom, pokud šlo o peníze, rozhodoval výhradně hejtman. Bývalý šéf úřadu Petr Hostek si nedávno postěžoval, že si nemohl vybrat ani úklidovou firmu, určil mu ji Rath. 

Podobná je i situace, za niž se ocitli za mřížemi. Oba byli výraznými opozičními politiky a byli silnou konkurencí vládním stranám. Julie Tymošenková prohrála prezidentský souboj s Viktorem Janukovyčem jen o tři procenta a v letošních podzimních parlamentních volbách by zcela určitě ohrožovala postavení vládnoucí Strany regionů. David Rath patří v rámci ČSSD mezi nejcharizmatičtější politiky a zdatné diskutéry. Jeho image lékaře spolu s masivní reklamou (Středočeši vědí, o čem mluvím) mu zajišťovalo, že jako nemnohý hejtman se příliš nemusel obávat o své znovuzvolení. 

Jenže tím paralely končí. Julie Tymošenková nebyla odsouzena za korupci, ale za překročení pravomocí při podpisu smlouvy o dodávkách ruského plynu. Ta sice způsobila, že Ukrajina nyní za plyn platí více než Německo nebo Itálie, nikdy se ale neukázalo, že sama Tymošenková by z toho měla jakýkoli osobní prospěch. A že se vyšetřovatelé opravdu snažili. 

Druhým zásadním rozdílem je důvěra v právní systém. Jsem věru vzdálen tomu situaci v Česku idealizovat, ale jestliže se kvůli zasahování do úplatkářské aféry Jiřího Čunka mluvilo o justiční mafii, tak na Ukrajině by ani nepochopili, v čem vlastně spatřujeme problém. Míra korupce a mocenského nátlaku je v Kyjevě výrazně vyšší než v Praze. Bylo by pěkné, kdyby případ Davida Ratha názorně demonstroval, že Česko se vztahuje spíše k Bruselu než k Moskvě. 

Dosavadní informace nedávají zatím důvod k podezřením, že by šlo o politickou zakázku. Nezbývá než doufat, že podobně budou policie a státní zástupci úspěšní i v kauze Promopro, kde státní zástupce nepodal návrh na vzetí do vazby a soud zakázal i domovní prohlídky.

Až se tak stane, bude výrok Davida Ratha důvodem jen k vtipným fotomontážím.

 

Psáno pro Radio Česko