Mocného ministra obrany Serďjukova si Vladimir Putin povolal do své rezidence v Novo-Ogarevu v úterý ráno. Setkání trvalo jen deset minut a podle očitých svědků Serďjukov opouštěl ruského prezidenta rozčilený.

Není divu, právě se dozvěděl, že po více než pěti letech ve funkci ministra končí. Pracovníci tiskové služby přítomným novinářům zdůraznili, že nerezignoval, ale že ho Putin osobně odvolal.

Přitom ještě nedávno to vypadalo, že jeho postavení je více než pevné. Po znovuzvolení Vladimira Putina do prezidentského křesla ho měl žádat, aby mohl odejít do civilu, to mu ale staronový prezident nedovolil. Podle zdrojů ze zákulisí prohlásil, že Serďjukov má nejdřív dokončit reformu armády a pak se může uvažovat o změně pracoviště. O pár měsíců později bylo všechno jinak.

Štokrdle třídy země-vzduch

Fakt je, že jeho působení na ministerstvu bylo všechno jiné než klidné už od samotného počátku. Jeho jmenování bylo výrazem frustrace Vladimira Putina z neúspěšných pokusů reformovat armádu silami generálů. Ti jakékoli pokusy o změny sabotovali.

Pro léčbu šokem si Putin vybral mladého šéfa Federálního daňového úřadu Serďjukova. Jasným cílem bylo právě zprůhlednění finančních toků v armádě, kdy prakticky nikdo nechápal, kde vlastně peníze skončí.

Anatolij Serďjukov neměl s armádou nikdy nic společného, celá devadesátá léta pracoval coby prodejce nábytku, až se vypracoval na ředitele firmy. Do státních služeb ho nasměroval příchod Putina k moci, když mu, diplomaticky řečeno, neuškodil fakt, že jeho žena Julie je dcerou dlouholetého přítele Vladimira Putina Viktora Zubkova, který ostatně i svému zeti ve finále coby premiér šéfoval.

Reakce generálů byla negativní. Serďjukovovi vyčítali neznalost armádního prostředí a tradic, z redukování práce jen na finanční otázky a ze znevažování práce důstojníků. Záhy získal řadu přezdívek a ta "Štokrdle země-vzduch", narážející na jeho nábytkářskou minulost, patřila k těm slušnějším.

Jenže srpnová válka s Gruzií v roce 2008 jasně ukázala, že armáda je prakticky nebojeschopná, a kdyby proti ní bojovala o něco větší armáda, výsledek by vůbec nebyl jistý. Chybělo spojení, mapy, údaje rozvědky, letectvo utrpělo těžké ztráty. Poté dostal Serďjukov volnou ruku k radikálním řezům.

Ministr obrany převedl armádu z divizního mobilizačního systému, který předpokládal pro případ války mobilizaci milionů záložníků, na brigádní poloprofesionální systém, čímž propustil prakticky polovinu důstojnického sboru. I jeho kritici přiznávají, že armáda je dnes bojeschopnější než před čtyřmi lety.

Byty jsou jen pro milenky

Propuštění důstojníci podle zákona mají nárok na byt. Ministerstvo obrany začalo urychleně stavět obytné domy často výměnou za lukrativní nepotřebné pozemky. Jenže teď se ukazuje, že bytů je málo. Důstojníkům nepomáhá nic, rozhodnutí soudů, dokonce ani verdikt štrasburského soudu, který letos v létě rozhodl, že třicet žalobců má dostat byty do poloviny října. Nic se nestalo a ministerstvo se tváří, že se ho to netýká.

Jenže jak napsal deník Izvestija, vyšetřování ukázalo, že ministerstvo byty má, jen v nich bydlí úřednice. A nejde o jen tak ledajaké byty. Taková ředitelka odboru majetkových vztahů Jevgenija Vasiljevová bydlí v centru Moskvy ve čtrnáctipokojovém bytě.

Před necelými dvěma týdny policie zahájila trestní stíhání kvůli korupci při prodeji armádních nemovitostí. Při domovní prohlídce našli u Vasiljevové půldruhého tisíce šperků a značnou hotovost. Policisté byli překvapeni, když zjistili, že v bytě je sám Serďjukov, kterého s Vasiljevovou spojují hlubší než profesní vztahy. Podle zlých jazyků manželská nevěra byla poslední kapkou do číše trpělivosti Putina.