Den po amerických prezidentských volbách byl v ruské televizi k vidění pozoruhodný úkaz. Na prvním kanálu TV seděl ve studiu americký velvyslanec v Rusku Michael McFaul a přátelsky si povídal s moderátorem.
Nikdo na něj nekřičel, nikdo ho neobviňoval, že byl z Washingtonu vyslán, aby v Rusku vyvolal protiputinovskou revoluci, zkrátka nedělo se to, co obvykle.
Optimisté tvrdili, že tím Kreml vyslal znovuzvolenému prezidentovi Baracku Obamovi signál, že je Moskva připravena k „resetu“ a k novému začátku..
Jenže z rozhovorů s ruskými experty na zahraniční politiku a z prvních praktických kroků vyplývá, že žádná idylka nás nečeká. Jistě, budou oblasti, kde o spolupráci mají zájem obě strany, jako je jaderné odzbrojování nebo situace v Afghánistánu.
Zde půjde o pragmatickou spolupráci. To se ovšem nebude týkat všeho, co Kreml vnímá jako vměšování se do vnitřních záležitostí Ruska. A dlužno podotknout, že slovo vměšování si Kreml vykládá v tom nejširším významu.
Jestliže financování organizace Golos, která monitoruje průběh voleb, by se při určité dávce dobré, respektive zlé vůle za vměšování dalo považovat, v jiných případech zůstává rozum stát. Ekologie, školení soudců, seminář o urbanismu - to vše se za posledního půl roku stalo předmětem zájmu úřadů.
Samozřejmě, že většinou působili problémy místní činovníci, snažící se načálstvu ukázat ideovou pevnost. Jenže i to je součást širšího trendu, kterým se Vladimir Putin snaží Západ odradit od jakékoli kritiky vnitřních ruských poměrů.
„Chtěl by se vrátit do časů německé ostpolitik, kdy se čile obchodovalo, ale obě strany chápaly, že nesdílejí stejné hodnoty, tudíž nemá význam se navzájem kritizovat,“ myslí si o Putinovi spíše prokremelský expert a šéfredaktor časopisu Rusko v globální politice Fjodor Lukjanov.
„Putin je přesvědčen, že Západu jde jen o jeho vlastní zájmy a mezi ty patří zadržování vlivu Ruska. Proti tomu hodlá bojovat,“ řekl mi odborník na zahraniční politiku Alexandr Baunov. Ministerstvo zahraničí bude podle jiného odborníka, Maxima Jušina, mimořádně citlivě reagovat na jakoukoli kritiku.
Jak to bude vypadat v praxi názorně ukázal sám Vladimir Putin během nedávné debaty s Angelou Merkelovou. Na maximálně opatrné vyjádření německé kancléřky v duchu „nejsem si jista zda by dívky z Pussy Riot byly v Německu poslány do vězení“, odpověděl dlouhou rozhořčenou tirádou:
„Možná to německé straně není známo, ale jedna z členek /Pussy Riot/ před pár lety v jednom moskevském supermarketu umístila oběšené figuriny Žida a gastarbeitera spolu s výzvou, aby byli vyhnáni z Moskvy. Nemyslím si, že bychom měli podporovat antisemitismus.“
Pokud německé kancléřce bylo známo, jakou akci má Putin na mysli, nedala to na sobě znát. Ono by asi nebylo úplně nejvhodnější prohlašovat na veřejnosti, že dobré vztahy s Ruskem a Putinem jsou zcela zásadní – a za pár chvil dávat najevo, že partner v dialogu se dopouští, diplomaticky řečeno, poněkud volné interpretace faktů.
Zmíněnou akci totiž provedla skupina Vojna, jejíž členkou byla i Naděžda Tolokonnikovová (která si nyní odpykává dvouletý trest za akci Pussy Riot v moskevském Chrámu Krista Spasitele). A cílem instalace v supermarketu Auchan bylo upozornit na xenofobii a antisemitismus v současné ruské společnosti.
Ostatně, fotografie, které akci dokumentují, vystavovali nedávno v Praze ti z členů Vojny, kteří odešli do emigrace. Někdo by nejspíš měl říct primátorovi Svobodovi, který výstavu zahajoval, na čem se to podle Vladimira Putina vlastně podílel…
Že by Putin nevěděl, o čem mluví, to se dá úspěšně vyloučit. Narážka na antisemitismus byla jasným signálem, že Německo nemá žádné právo Moskvě něco vyčítat. Stejně jako v zásadě kdokoli jiný. USA kvůli hirošimě a Guantanámu, Britové kvůli koloniím a Češi třeba kvůli legionářům. Na „reset“ můžeme zapomenout.
Psáno pro Radio Česko.
