Na tváři Vladimira Putina hrál potěšený úsměv. "Na krizi jsme se dokázali připravit nejlépe v Evropě. Vidíte, s jakými problémy se potýkají jiné země. Myslím, že bychom toho měli využít. Vyzývám vás všechny, abyste se zamysleli, jestli bychom si něco v Evropě nemohli koupit," prohlásil Putin na poradě s manažery a majiteli největších ruských společností. Alexej Miller, dlouholetý šéf Gazpromu, jen vážně přikyvoval.

Psal se počátek léta roku 2009 a události následujících let ukázaly, že naděje tehdejšího ruského premiéra se nenaplnily. Zaprvé vycházely z chybné premisy, že Rusko světová hospodářská krize zasáhla méně než ostatní. Státní banky musely poskytnout stamiliardy dolarů půjček a garancí. Na podzim 2009 tehdejší ministr financí Alexej Kudrin oznámil, že Rusko fakticky utratilo vše ze svého Stabilizačního fondu, kam si ukládalo peníze z vysokých cen za ropu již od roku 2004. Nedávno Kudrin prohlásil, že nebýt fondu, Rusko by čekal osud zemí jižního křídla EU.

Chvíli se zdálo, že by se průlom do Evropy mohl podařit Gazpromu. Plynovod Nord Stream po dně Baltského moře byl slavnostně otevřen, začaly práce na výstavbě South Streamu přes Černé moře. Jenže Gazprom nedocenil vliv třetího energetického balíčku, který Evropská unie přijala proto, aby vytvořila v EU konkurenční prostředí. Jeho cílem je oddělit výrobce od přepravců a prodejců. Cílem Gazpromu bylo naopak vytvoření vertikální struktury ovládající vše od těžby na Urale po distributora někde v jižních Čechách.

"My to považujeme za odporující logice, ale jsme schopni firmy přeregistrovat tak, abychom plnili požadavky nových zákonů," říkal mi před dvěma lety muž číslo dvě Gazpromu, ředitel jeho exportní divize Alexandr Medveděv. Dával najevo, že se dokáže s klíčovými hráči - především Evropskou komisí a velkými zeměmi - dohodnout. Jenže to se nestalo a antimonopolní odbor Evropské komise dokonce zahájil v minulém roce vyšetřování, zda se Gazprom nedopustil znevýhodnění svých zákazníků ve východní Evropě, včetně Česka. V pondělí si Alexandr Medveděv stěžoval, že Evropská komise nechce Gazpromu dovolit, aby si zarezervoval sto procent kapacity plynovodu Opal, který vede od vyústění Nord Streamu na německém pobřeží do České republiky.

Hlasité protesty Vladimira Putina Gazpromu nepomohly. Ten se totiž dostal do sporu se svými dlouholetými odběrateli, hlavně z Německa. Na ty přitom spoléhal při lobbování v Bruselu a Berlíně. Důvodem byla revoluce břidlicového plynu v USA, jejímž důsledkem bylo, že zkapalněný plyn z Kataru, původně určený pro Spojené státy, začal proudit do Evropy. To sráželo ceny na spotovém trhu a menší energetické společnosti začaly vytlačovat zavedené giganty z trhu. Gazprom totiž trval na zachování výpočtu ceny plynu od cen ropy, což znamenalo, že společnosti jako RWE nebo E.ON kupovaly plyn v průměru o 15 až 20 procent dráž než jejich konkurenti nakupující na spotových trzích. RWE se s Gazpromem nyní soudí u arbitráže ve Vídni, firma E.ON zase podepsala předběžnou dohodu s jednou kanadskou společností na dodávky zkapalněného plynu.

Známý expert na Rusko Anders Aslund v pondělí napsal, že krach Gazpromu by mohl vést ke svržení Vladimira Putina. Komentář pro agenturu Bloomberg byl velmi populární na sociálních sítích, hlavně mezi ruskými opozičníky. Provokativní titulek samozřejmě z řady důvodů nelze brát vážně, režim Kremlu má celou řadu další opor. Ať už fakt, že ceny ropy podle všeho ještě několik let budou okolo sta dolarů za barel až po to, že ruská elita je dosti konsolidovaná a hlavně silový blok dokáže udržet situaci pod kontrolou.

Faktem ale je, že jsme svědky energetické revoluce, která vypadá úplně jinak, než si to Vladimir Putin v roce 2009 představoval.