Vladimir Putin na Valdajském fóru doslova sršel optimismem. Před pozvanými západními experty a vysloužilými evropskými politiky si užíval roli zachránce Spojených států díky iniciativě ohledně syrských chemických zbraní. Neopomenul ani přítomným bývalým premiérům Francie a Itálie Romanu Prodimu a Francoisi Fillonovi zdůraznit, že "euroatlantické země se zřekly svých kořenů, krom jiného i křesťanských hodnot", a že odmítají "základy morálky". Zvláště ho muselo potěšit, že mu západní experti přitom tleskali.

Náladu ztratil vlastně jen při otázkách ohledně ekonomické situace Ruska. Situaci sice bagatelizoval, ale již bez té jiskry v očích, s níž tepal domnělé i skutečné zlořády Západu. Ruská ekonomika totiž v letošním roce překvapivě prudce zpomalila. Jestliže loni v létě si někteří vládní činitelé stěžovali, že růst je "jen" pět procent, což podle nich neodpovídalo možnostem Ruska a jeho cíli dohnat Západ, tak letos podle údajů statistického úřadu ekonomika dokonce mírně klesá.

"Sláva Bohu, ještě to není krize," prohlásil počátkem září Vladimir Putin na zasedání vlády, kde se jednalo o rozpočtu na příští rok. Jenže čísla jsou neúprosná. V prvním kvartálu HDP klesl o 0,25 % proti předchozímu čtvrtletí, v druhém o 0,27 procenta. Jistě, o takových číslech si země třeba jižního křídla EU mohou nechat jen zdát.

Ropa roste, ekonomika klesá

Jenže pro takovýto pokles ruské ekonomiky v zásadě nejsou důvody. Ceny ropy se dlouhodobě drží na úrovni okolo 110 dolarů za barel, tudíž hlavní exportní komodita, stejně jako plyn, jehož cena se od ceny ropy odvozuje, netrpí kvůli světové hospodářské krizi. Ostatně Kazachstán, který od exportu ropy a plynu závisí ještě víc než Rusko, roste tempem pěti procent ročně.

Sergej Aleksašenko, ekonom z prestižní moskevské Vysoké školy ekonomiky, tvrdí, že odpověď se skrývá v nedávném ratingu konkurenceschopnosti zemí, který vydalo Světové ekonomické fórum. Ze 148 zemí je Rusko na 133. místě v ochraně vlastnických práv, na 109. místě podle úrovně korupce, na 119. místě podle nezávislosti soudnictví nebo na 125. místě ohledně vlivu daňové legislativy na ochotu investovat.

"Naši činovníci se utěšují, že celkově jsme se dostali z 67. místa na 64. Jenže už neříkají, že ze zemí BRICS jsme na posledním místě. A pokud si ještě odmyslíme velikost trhu (sedmé místo), nepřítomnost malárie (první místo) a od Sovětského svazu zděděnou železniční síť (31. místo), tak se propadneme ještě o takových 10-15 míst," napsal Aleksašenko ve sloupku pro list Vedomosti.

Ekonomové začali bít na poplach ještě na jaře. Když porovnali růst státních výdajů na nejrůznější Putinovy programy, ať se jednalo o prestižní projekty typu olympiády v Soči nebo blížícího se fotbalového šampionátu až po kolosální program přezbrojení ruské armády ve výši stamiliard dolarů, a skutečný stav ekonomiky, bylo jasné, že příjmy a výdaje rozpočtu nejsou zdaleka v rovnováze. Během léta i vládní úředníci začali hovořit o tzv. rozpočtovém manévru, což ve skutečnosti znamená zmrazení platů v rozpočtové sféře a propouštění, ořezání slibovaných sociálních dávek, odložení mnoha investičních programů.

Krize jako za SSSR

Sergej Aleksašenko tvrdí, že současná krize připomíná poslední roky Sovětského svazu.

Mechanismy řízení plánové ekonomiky přestaly pracovat, protože už se přežily. Změna na pravidla tržní ekonomiky byla pro sovětské vedení ale nepřijatelná, tudíž to celé skončilo krachem SSSR a následnou šokovou terapií, která za cenu obrovských obětí položila základy současného ruského hospodářství. Doufejme, že tentokrát to dopadne lépe.

Těm, kteří zastávají stanovisko, že čím hůře pro Rusko, tím lépe pro nás, bych doporučil si v zmíněném indexu Světového ekonomického fóra zadat Česká republika. A podívat se třeba na důvěru občanů v politiky. A vzpomenout si, že my ropu nemáme.