Perm, Jaroslavl, Petrozavodsk a naposledy v neděli Kazaň. Jména měst, ve kterých se v posledních pár letech odehrály letecké katastrofy. Důvody byly různé, společný jmenovatel ale byl stejný. Kdyby vše v aerolinkách fungovalo, jak mělo, nemusely se havárie vůbec stát.

Příčiny poslední katastrofy, která si vyžádala životy 44 cestujících a šesti členů posádky, zatím neznáme. Piloti krátce před přistáním jen oznámili dispečerovi, že se nacházejí v "nepřistávací konfiguraci" a že se pokusí přistát ještě jednou. Krátce poté se letoun střemhlav zřítil na okraji letiště a vybuchl.

Do té doby, než budou analyzovány černé skříňky, lze o příčinách jen spekulovat. Nejpravděpodobnější je přirozeně chyba pilotů nebo technická závada. Nepříjemné je, že podle dostupných informací předpoklady byly pro obě varianty.

Boeing z Ugandy

Oba piloti byli sice zkušení letci, ne ale piloti. Kapitán Rustem Salichov patnáct let létal jako navigátor, teprve před třemi lety se přeučil na pilota a kapitánské prýmky získal až letos v květnu. Druhý pilot Viktor Gucul byl pro změnu palubní inženýr, který přesedl za knipl před dvěma lety. Jak přiznal na tiskové konferenci generální ředitel společnosti Tatarstan, ani jeden z nich předtím nezkoušel přerušit přistávací manévr a zkusit to znovu.

Bývalý stevard Renat Fajrušin v rozhovoru pro deník Moskevskij komsomolec ale tvrdí, že piloti byli zkušení a jejich chyba to být nemohla. Podle něj to muselo být selhání techniky. Letoun Boeing 737 byl vyroben v roce 1990 a Tatarstan byl již jeho osmým provozovatelem.

Zatímco věk letadla by nemusel být problémový, seznam předchozích majitelů určité otázky vyvolává. Letadlo patřilo například Air Uganda nebo jedněm malým brazilským aerolinkám. Před dvanácti lety se právě v Brazílii Boeingu při přistání zlomil přední podvozek a stroj byl několik měsíců v opravě.

Lidé, kteří letěli stejným letadlem v neděli do Moskvy, vzpomínali, že letadlo bylo v hrozném stavu a při přistávání se třáslo. Podle Fajrušina v letadle nefungovala klimatizace a byla rozbitá křesla. "Když nemáte peníze na palivo, tak nějaké kosmetické opravy prostě ignorujete," řekl novinářům bývalý stevard.

Prezidentské aerolinky

Společnost Tatarstan je totiž silně zadlužená. Bývalý mluvčí prezidenta Tatarstánu a dnes populární blogger Irek Murtazin tvrdí, že celkové dluhy jsou 2,8 miliardy rublů (1,7 miliardy korun), z toho 450 milionů společnost dlužila svému hlavnímu letišti v Kazani. Proto také čerpala palivo v Moskvě tak, aby jí stačilo i na zpáteční cestu.

Tatarstan vznikl jako "státní" aerolinky Tatarstánu, jehož dlouholetý prezident Mintimer Šajmijev to považoval za symbol nezávislosti. Jenže investovat do tohoto symbolu se nechtělo ani jemu, ani jeho nástupci Rustemovi Minnichanovi. Měnili se ředitelé, často vybíraní spíše kvůli jiným faktorům, než jsou schopnosti. Současnému řediteli Aksanu Ginijatullinovi je 34 let a vystudoval závlahové systémy.

Krutou ironií je, že původně na lince měl být nasazen letoun Bombardier, ale když ve společnosti zjistili, že poletí šéf tatarské FSB Alexandr Antonov a syn prezidenta Irek Minnichanov, vyměnili ho za Boeing. Bombardier totiž nemá byznys třídu. Podle některých zdrojů si byznys třídu vyžádali sami VIP cestující.

Lidem odborníci doporučují létat velkými společnostmi typu Aeroflotu nebo Transaero a vyhýbat se malým regionálním firmám. Pokud to vůbec jde, v některých destinacích totiž výběr není. A jak nedávno zjistil jeden můj kamarád, i když si koupíte letenku od Aeroflotu, ještě to neznamená, že s ním skutečně poletíte. Na lince bylo letadlo orenburských aerolinek. Když vyjádřil názor, že takhle to nebylo domluvené, stevardka ho začala přesvědčovat, že není čeho se obávat, že ve skutečnosti letadla Aeroflotu padají daleko častěji než ty jejich. 

 

P.S. Ukazuje se, že vše je ještě veselejší. Letadlo dostal Tatarstan od mafiánů z bulharské skupiny TIM (na WikiLeaks o nich najdete spoustu zajímavého). Jejich partnerem je jistý Dmitrij Trutněv, syn místopředsedy ruské vlády. Více v ruštině tady.