Z Ruska občas chodí zprávy, které ocení pouze ti, kteří v Rusku nějakou dobu pobývali a to nikoli pouze v zázemí hotelů pro cizince. Do této kategorie spadá i oznámení o tom, že prokremelské mládežnické hnutí Naši zakládá síť "lidových družin", organizací podobných Pomocné stráži VB, jak je známe ze socialistického Československa. Podle plánů by do tří let měly družiny mít v alespoň polovině regionů přes sto tisíc členů. Rekrutovat by se měli hlavně z řad problémové mládeže. "Nacházíme lidi, kteří prakticky žijí na ulici, neví co dělat, nemají peníze ani zájmy. Poskytujeme jim tělocvičny, učíme je různé bojové sporty. Pracujeme s tou rizikovou skupinou, která může potencionálně rozbít někomu láhev o hlavu nebo hodit kamenem do okna," citoval deník Gazeta.ru šéfa projektu družin Sergeje Bochana.

Po dvou letech, strávených v bytě v prvním patře na moskevském sídlišti Ljublino, přesně vím, koho má Bochan na mysli. Říká se jim gopniki podle výrazu "gop stop" pro situaci, kdy vás na ulici zastaví a buď od vás chtějí nějaké peníze nebo vás jenom tak z nudy zmlátí. Prakticky každý páteční a sobotní večer jsem poslouchal jejich zábavu a jednou také myl dveře od krve, poté co se "gopniki" pohádali mezi sebou a pomocí boxerů řešili toto nedorozumění na chodbě před naším bytem. Příští den byli účastníci rvačky zase největší přátelé.

Geniální video rappera Sjavy pěkně ilustruje gopnickou estetiku. Pokud jste se někdy rusky učili, schválně kolik pochopíte z textu.

 

Pokud by se hnutí Naši podařilo alespoň část těchto mladíků dostat z ulice, kde velkou část z nich nečeká než dřívější či pozdější uvěznění, bylo by to velmi záslužné. Mráz ale začíná běhat po zádech, když člověk zjistí, že v Státní Dumě je momentálně návrh zákona, který by "družiníkům" dával široké pravomoci. Mohli by prověřovat u občanů doklady, prohledávat soukromé automobily a coby prostředek sebeobrany používat traumatické a plynové pistole. "Zatím neexistuje federální zákon, který by chránil naše kluky, kteří na ulici riskují své životy. Máme právníky, kteří budou pracovat s poslanci na tomto zákonu," říká Bochan.

Z představy, že oni "chlapci z ulice", kteří mi každou víkendovou noc rozšiřovali znalosti ruštiny (byť pouze její specifické verze), budou mít právo mě zastavit, vzít pas a začít si vymýšlet proč jim mám zaplatit pokutu, mi není zrovna nejlíp. Z představy, že totéž mohou udělat i mé patnáctileté dceři, je mi vysloveně nevolno. Tím spíše, že nebudou dělat nic, co už dnes často dělá dnešní milice. Každý Rus vám může vyprávět o nějakém případu, kdy z něj milice vytáhla peníze za neexistující přestupek (Vaše povolení je neplatné, máte tam rozmazané razítko, dostanu sto rublů). Gopniki, tedy "problémová mládež", tuto praxi mohou ozvláštnit svým osobitým přístupem. Kontrola by tak mohla vypadat zhruba následně: "Naval vobčanku, ty zm..., co na mě tak blbě čumíš, pí.., kde máš registraci, par...e, kolik máš peněz? Dej jsem tu peněženku a jestli tě, ty ku.., ještě jednou potkám, tak ti rozbiju držku."

Nicméně po prvním šoku se většina Rusů a lidí, kteří v Rusku dlouhodobě pobývají, uklidnila. Zákon totiž podle mého názoru nemá šanci na schválení. Přinejmenším v té podobě, jak by ho chtěl vidět Sergej Bochan a hnutí Naši. Optimisté tvrdí, že ani současná Státní Duma není natolik hloupá, aby něco podobného pustila, tím spíše, že na tomto návrhu zákona nemá Kreml eminentní zájem. Cynikové s nimi souhlasí, byť důvod pro neschválení vidí jinde. Proč by si milice měla pořizovat konkurenci, tvrdí.