Vlak Oděsa-Simferopol. Den před referendem o odtržení Krymu od Ukrajiny. Stará žena je přilepena na okénko kupé. "Děťátka moje, co jen s námi bude?" tiše pláče a mává z rozjíždějícího se vlaku svým vnučkám.

"Kolikrát si plul Bosporem? Jak by se tam asi ta letadlová loď vešla?" Dva námořníci v prostoru pro kuřáky vášnivě debatují, zda USA pošlou letadlovou loď George Bush do Černého moře proti ruské flotile.

"Mami, říkám ti, že všechno bude v pořádku. Přestaň panikařit a míň se koukej na televizi," statná čtyřicátnice pevným hlasem někoho uklidňuje po telefonu. O dvě hodiny později ji vidím na chodbičce vlaku, jak svírá v dlani medailonek a něco mu šeptá.

Spolucestující diskutují o tom, kdo bude vlak prohledávat. Všeobecné mínění je, že pokud to budou ruští vojáci, tak to bude dobré, pokud domobrana, tak se dá očekávat okrádání a šikana lidí, kteří se jim z nějakého důvodu znelíbí. Podléhám atmosféře a raději se snažím nemluvit, abych neupozornil na svůj přízvuk.

"Ty náhodou nevíš, jestli nebudou nějaké provokace?" dívá se na mě už v Jaltě podezřívavě Ljoša, motorkář, se kterým jsme před pár lety na oslavě nějakých narozenin v povznesené náladě improvizovali na scéně v jednom rockovém klubu. Dnes si dal jen jednu sklenku vína, druhý den bude fungovat na svém stroji jako člen mobilní hlídky jaltské domobrany.

"Nech toho, ty už vidíš banderovce v každým. Zejtra budu fašistka já," okřikne ho jeho rázná, potetovaná žena Vika, která se živí výrobou autorských měděných šperků.

"Myslíš, že sem NATO opravdu pošle vojáky?" smrtelně vážně se mě ptá Nataša, matka čtyř synů, která je vyhlášená svou pragmatičností a střízlivostí.

"Vždycky, když mám pochyby, jestli děláme správně, tak si pustím kyjevskou televizi. Po deseti minutách to zase vypnu a říkám si, že s nimi opravdu nemáme nic společného," říká Táňa, která pracuje v PR agentuře.

Stoici v menšině

Jsou tu ale i výjimky: "Na, vem si suvenýr. Dostal jsem to od člověka, který prohlásil, že mu to přes práh nesmí," dává mi místní novinář Igor magnet na ledničku s nápisem Rusko + Krym = Jaro. Sám se referenda neúčastnil, prý je na takovou šaškárnu moc starý. S ostatními se o tom moc nebaví, všichni to vědí, ale raději to neprobírají, aby se nepohádali.

"Já se rovnou s kyjevskými příbuznými dohodla, že nejbližší měsíc se bavíme jenom o dětech a zdraví, historie se nějak vyvine, ale to není důvod, abychom si vzájemně nadávali," svěřuje se výtvarnice Irina.

Jenže takhle rozumných mnoho není: "Volal mi kamarád z Oděsy a povídá Sláva Ukrajině. A urazil se, když mu povídám Nazdar Dimo - namísto Hrdinům sláva," říká básnířka Natalija Naumovová.

"Můj nejlepší kamarád ze studií napsal na Facebooku, že máme otrockou mentalitu a vymyté mozky kremelskou propagandou. To si o nás na Majdanu myslí všichni, tak ať si trhnou nohou," rozčiluje se Ljoša. Naprosto zrcadlově to opakuje stesky příznivců Majdanu, kteří si stěžují, že jejich známí z Ruska je šmahem označují za neonacisty. Ze zoufalství se černohumorně označují za "židobanderovce".

Rozdělená země i lidé

Krym a velká část zbytku Ukrajiny jsou dnes dva různé světy. Píšeme na stejný Facebook, sledujeme videa na YouTube, jsme stejně pyšní na to, že umíme odhalit propagandu, jenže každý si vybíráme něco jiného. Já se bavil nad zprávou státní ruské agentury RIA Novosti o zadržení skupiny banderovských diverzantů z východoukrajinského Luhaňsku v Moskvě (!), vyzbrojených samopalem, kteří byli následně moskevským soudem posláni na deset dní do vězení za drobné chuligánství.

Moji přátelé z Jalty kontrovali zprávou z jednoho z nacionalistických serverů o tom, jak krymská domobrana nutila ukrajinské aktivistky na náměstí v Simferopolu líbat ruskou vlajku. Ukazovali mi video, na kterém jacísi aktivisté s ukrajinskou vlajkou na školním dvoře v Chersonu skáčou s dětmi a skandují: Kdo neskáče, ten je Rusák. Já jim zase pouštěl video, na kterém skupina výrostků vyvěšuje v Luhaňsku ruskou vlajku, pózuje před kamerou s pistolemi. Brzy jsme však trumfování nechali, protože bychom mohli pokračovat velmi dlouho. "Idiotů je na obou stranách až až," shrnul debatu Natašin manžel Anton.

Majdan a Rusové na Krymu

Ukazuje se, jak moc se Krym Ukrajině, a hnutí z Majdanu zvlášť, odcizil.

"První, co ti blbouni z Majdanu udělali poté, co svrhli Janukovyče, že zrušili zákon o statusu ruštiny coby regionálního jazyka a začali mluvit o tom, že teď dobudou zbytek země. Prý že na Krym pošlou vlak přátelství. Pěkně děkuji, to není ta Ukrajina, ve které jsem žila," říká Nataša. "Mně je jedno, z jakého důvodu to Putin udělal. Já jedině byla vděčná, když se ti vojáci objevili, protože najednou byl klid," tvrdí.

Aktivisté z Majdanu si pochopitelně - vzhledem k emočně vypjaté atmosféře posledních měsíců - nekladli otázku, co vlastně chtějí nabídnout prorusky naladěným lidem na Krymu. Ukázalo se, že nic, co by tyto lidi oslovilo. Nemá smysl to svádět na kremelskou propagandu, jakkoli svou roli sehrála.

Spíše by se měli zamyslet nad tím, co nabízejí východu a jihu pevninské části Ukrajiny, a přizpůsobit tomu rétoriku i činy. Pokud tedy není cílem oddělení západní a centrální Ukrajiny do samostatného státu. V tom případě dělají vše správně.